Pěší pluk 29 "Plk. J. J. Švece"

Jindřichův Hradec

Historie pluku od roku 1918 do roku 1938

 

Miloslav Sviták

Oblast předválečných politických okresů Jindřichův Hradec a Třeboň měl v případě nepřátelského útoku bránit jindřichohradecký pěší pluk 29, vytvořený při reorganizaci čs. armády počátkem roku 1920 z jindřichohradeckého pěšího pluku 75 bývalé rakousko-uherské armády.

Pěší pluk 75, ze kterého nový pluk vycházel, měl slavnou tradici. Vznikl již 1. února 1860 a jeho posádkovým městem se stal Jindřichův Hradec. Své první velké bojové nasazení prožil v roce 1866, kdy bojoval ve známé bitvě u Hradce Králové a také v Itálii. Z protirakouského hlediska se proslavil za 1. světové války v bitvě u Zborova 2. července 1917, kde se velká část jeho příslušníků české národnosti nechala dobrovolně zajmout od útočících čs. legionářů a ruských vojáků.

Pěší pluk 29 ale na slavnou tradici svého předchůdce z politických a ideologických důvodů nenavázal a převzal tradici novou, legionářskou, když při slavnosti konané ve dnech 1. a 2. srpna 1924 obdržel čestné pojmenování: pěší pluk 29 „Plukovníka Josefa Jiřího Švece“. Během této slavnosti dostal i svůj plukovní prapor, na kterém byla z jedné strany vyšita velká číslice 29 se znakem města Jindřichova Hradce a nápisem „Pěšímu pluku 29 Jindř. Hradec“ a z druhé strany český lev se slovenským znakem na prsou a nápisem „Pro vítězství za praporem kupředu“. Prapor věnovala pluku Tělocvičná jednota Sokol J. Hradec a jednalo se o historickou událost, neboť se tak v dějinách čs. armády stalo poprvé, že civilní spolek obdaroval praporem pěší pluk, sídlící na domácím území. V létě 1925 byl před Švecovými kasárnami (dnes studentská kolej) odhalen pomník plukovníka Švece.

(Josef Jiří Švec byl významným velitelem čs. legií v Rusku, které v letech 1. svět. války bojovaly za samostatnost Československého státu. Po vzniku Československé republiky se stal pro svou neohroženost, statečnost a smysl pro čest a povinnost národním hrdinou a byl vzorem čs. armády.)

    Pěší pluk 29 se ve své předválečné historii podílel na obraně Československa celkem šestkrát. V prvních třech případech ještě jako pěší pluk 75, v ostatních již jako pěší pluk 29:

  1. Při obsazení pohraničí jihozápadní Moravy a jeho vyčištění od německých separatistů (prosinec 1918).

  2. Na Těšínsku (leden 1919), kde se vyznamenal tím, že pronikl jako první čs. jednotka do Těšína, odkud vyhnal Poláky.

  3. Při obraně Slovenska před útoky maďarských bolševiků (duben - červen 1919), kde po mnoha ústupových bojích konečně zvítězil v bitvě u Badína (obec jižně od Banské Bystrice) nad přesilou maďarské Rudé armády.

  4. Po zajištění Slovenska v roce 1920 se útvar vracel do J. Hradce již jako pěší pluk 29. Z mírového života se ovšem dlouho netěšil, neboť v říjnu 1920 při částečné mobilizaci čs. armády, vyvolané událostmi v Maďarsku, byl opět připraven k bojovému nasazení. Po uklidnění situace v Maďarsku, kde hrozil nástup Habsburků k moci a s tím související snahy na opětovné vytvoření velkého Uherska, které si činilo nárok na Slovensko, došlo v čs. armádě k propuštění záložníků a k mírovému životu se vrátil i pěší pluk 29.

  5. V květnu 1938 byl pluk připraven bránit vlast při tzv. částečné mobilizaci, kdy obsadil své obranné pozice na Jindřichohradecku.

  6. Naposledy ve své předválečné historii byl pluk povolán na obranu republiky v září 1938, kdy po vyhlášení mobilizace proběhlo jeho největší vojenské vystoupení v dějinách. Pěší pluk 29 za mobilizace vybudoval válečný pěší pluk 29 a válečný pěší pluk 79. První z nich obsadil obranné pozice na Jindřichohradecku v rámci Hraniční oblasti 31 a druhý byl začleněn do sestavy 5. divize na Šumavě.

V druhé polovině 30. let pěší pluk 29 obranu svého hraničního úseku velmi často pečlivě nacvičoval. Zúčastnil se též manévrů čs. armády, například velkého závěrečného cvičení ve východních Čechách v době od 19. do 25. srpna 1936 a hlavně závěrečných cvičení v jižních Čechách od 28. srpna do 4. září 1937, která probíhala v prostoru Sušice - Horažďovice - Blatná. Předmětem posledních manévrů byl boj na široké frontě s použitím větší motorizované jednotky. Takového cvičení se pluk zúčastnil poprvé ve své existenci. Připomínalo boj o opevněnou linii, čímž byl pěší pluk 29 připravován na své budoucí poslání, neboť se nakonec o rok později, v září 1938, skutečně nacházel ve stejné situaci, jakou spatřil na manévrech. Pluk tak na závěrečných cvičeních v roce 1937 zažil v reálu dva druhy boje - obranný, který dostal za úkol ovládat - a útočný, vedený motorizovanými jednotkami, kterému by byl z nepřátelské strany vystaven. O rok později, 21. - 26. července 1938, tedy téměř před samým vojenským vyvrcholením své dosavadní činnosti, se pluk zúčastnil ostré polní střelby na polní střelnici ve Strašnicích, při které mimo jiné nacvičoval střelbu proti letadlům a v rámci výcviku poprvé vyzkoušel střelbu z pušek na rukáv tažený letounem. Výsledky této střelby byly prý velice dobré a ukázka zajímavá.

V této době patřil pěší pluk 29 mezi nejlépe vybavené a vyzbrojené pěší útvary mírové čs. armády. Měl celkem 3 polní prapory a 1 prapor kanonů proti útočné vozbě (uvedeny pouze útvary zbraní):

I. prapor sídlil v J. Hradci. Vznikl již 6. prosince 1918 jako I. prapor pěšího pluku 75. Tento prapor se tak stal historickou jednotkou pluku. Skládal se z 1., 2., 3. roty a 4. kulometné roty.

II. prapor sídlil v J. Hradci. Skládal se z 5., 6., 7. roty a 8. kulometné roty.

III. prapor sídlil v Třeboni. Skládal se z 9., 10., 11. roty a 12. kulometné roty. Pro zajímavost můžeme uvést, že třeboňskému III. praporu zbývající části pluku včetně velitelství humorně přezdívaly „vodní prapor“. Bylo to z důvodu, že kdykoliv III. prapor odpochodoval z Třeboně do J. Hradce na cvičení pluku, po celou cestu silně pršelo a do J. Hradce pak mezi suché mužstvo I. a II. praporu dorazilo zcela promáčené mužstvo III. praporu.

IV. prapor kanonů proti útočné vozbě (KPÚV) (dobový výraz pro protitankové kanony) sídlil v Táboře. Vznikl až 1. října 1937 a stal se nejmladší jednotkou pluku. Skládal se z 13., 14., 15. a 16. roty. Prapor byl v září 1938 jako jediný útvar pluku motorizovaný. Jednalo se o velmi dobře vybavenou a vycvičenou mobilní jednotku vyzbrojenou moderními kvalitními kanony ráže 37 mm, taženými nákladními automobily Praga RV. Díky své mobilnosti a rychlosti mohly být jednotlivé kanonové čety přesunovány do ohrožených oblastí, kde by zasahovaly proti útočícím nepřátelským tankům.

Dne 15. září 1935 vznikla u pluku nová jednotka - rota doprovodných zbraní (RDZ) - se sídlem v J. Hradci. V létě 1938 se skládala z minometné čety a kanonové čety s  KPÚV. RDZ byla dobře vycvičena a vyzbrojena moderními zbraněmi: minomety vz. 36 ráže 8 cm, které již v roce 1937 vytlačily z aktivní služby doposud používané staré minomety vz. 17 z výzbroje rakousko-uherské armády, a v dubnu 1938 dostala i KPÚV P vz. 37 ráže 37 mm. Kanony i minomety byly taženy a přepravovány koňmi.

Součástí mírové organizace pluku byla ještě technická rota, skládající se ze zákopnické čety a spojovací čety.

V době míru, tedy do vyhlášení mobilizace, měl pěší pluk 29 z útvarů zbraní celkem 18 rot: 9 pěších, 3 kulometné, 2 speciální (technickou a RDZ) a 4 roty KPÚV. Navíc měl, stejně jako jiné pěší pluky, svůj náhradní prapor a pomocnou rotu sídlící v J. Hradci.

V roce 1938 - před vyhlášením mobilizace - patřil mírový pěší pluk 29 „Plk. Josefa Jiřího Švece“ společně s českobudějovickým pěším plukem 1 „Mistra Jana Husi“ a píseckým pěším plukem 11 „Františka Palackého“ do 5. divize se sídlem v Českých Budějovicích, která náležela do I. sboru, podřízeného Zemskému vojenskému velitelství Praha (ZVV Praha). Součástí této divize byl ještě dělostřelecký pluk 5, jehož I. a II. oddíl se nacházel v Českých Budějovicích a III. oddíl v Jindřichově Hradci.

Toto mírové složení divize platilo až do vyhlášení mobilizace 23. září 1938 (1. mobilizační den stanoven na 25. září), kdy vlivem nástupu záložníků vytvořila mírová 5. divize novou divizi - válečnou 5. divizi - která byla zasazena ve 2. sledu (tzv. manévrovacím sledu) na Šumavě a sama se přeměnila na Hraniční oblast 31 v síle pěší divize, která zůstala v 1. sledu, tedy na hlavním obranném postavení (HOP) v jižních Čechách.

Také pěší pluk 29 se za mobilizace díky nastoupivším záložníkům zdvojil. Mírový pěší pluk 29 se přeměnil na válečný pěší pluk 29 (ponechal si tedy své původní číslo) a zaujal obranu na linii lehkého opevnění na Jindřichohradecku v rámci Hraniční oblasti 31. Dále postavil své mobilizační dvojče, pěší pluk 79, určený pro válečnou 5. divizi. Válečný pěší pluk 29 měl tabulkově dosáhnout bojové pohotovosti 4. mobilizační den, tzn. 28. září, a pěší pluk 79 5. mobilizační den, tzn. 29. září. Díky provedeným opatřením před mobilizací a díky rychlosti, s jakou záložníci nastupovali, bylo bojové pohotovosti obou útvarů dosaženo o den dříve.

Další osudy mobilizovaného pěšího pluku 29 naleznete v článku Září 1938 na Jindřichohradecku.

 

Další informace o pěším pluku 29 naleznete v publikaci "Příprava obrany Jindřichohradecka v roce 1938", kterou si můžete objednat na těchto stránkách.

 

Přejít na:

Úvod    75. výročí mobilizace    Nabídka literatury o čs. opevnění

www.bunkry-jh.cz