Září 1938 na Jindřichohradecku

 

    Miloslav Sviták

    Zářijové události roku 1938 se staly nesmazatelným mementem v historii českých zemí. Povstání českých Němců v pohraničí, mobilizace čs. armády a kapitulace čs. vlády v důsledku mnichovského diktátu, to vše zanechalo své stopy i na jinak klidném regionu Jindřichohradecka.

 

   Okres Jindřichův Hradec se stal po vzniku republiky v roce 1918 oblastí, která sousedila s neutrální Rakouskou republikou. Ještě v roce 1936, kdy už Hitler v Německu začal budovat novou armádu, považoval čs. generální štáb oblast jižních Čech pro neutralitu Rakouska za nejméně ohroženou a rozhodl se zde budovat jen řídký pás lehkého opevnění typu 1936, táhnoucí se od Českého Krumlova po Staré Město pod Landštejnem.

    Dne 12. března 1938 se ale celá geopolitická situace Československé republiky rapidně změnila. Tento den německá armáda  obsadila Rakousko,  které se tak stalo novým nástupním  prostorem k útoku proti Československu. České země byly nyní obklíčeny ze severu, západu i z jihu. Za těchto okolností musel čs. generální štáb přehodnotit celou obrannou koncepci Československa a postarat se o nejohroženější prostor obrany – jižní Čechy, které byly v té době ze všech míst českých zemí nejméně opevněné. Z toho důvodu měla být i zde, stejně jako na jiných místech republiky, budována souvislá linie objektů lehkého opevnění typu 1937.

 

Objekt lehkého opevnění typu 1937.

    Vzhledem k  dlouhotrvajícím přípravám byla výstavba opevnění na linii Český Krumlov – Staré Město p. L. zahájena až na konci června 1938 a prvním zrealizovaným objektem v tomto prostoru se stala pevnůstka ležící u východního cípu rybníka Osika nedaleko Nové Bystřice, která byla vybetonována 28. června 1938. Od tohoto okamžiku se rozhořela výstavba lehkého opevnění po celých jižních Čechách.

    Na předválečném politickém okrese Jindřichův Hradec byly roku 1938 stavěny nedaleko státní hranice dva úseky lehkého opevnění – 186 a 185. První z nich byl zadán k výstavbě 1. června stavební firmě Václav Beran z Prahy, druhý 13. července staviteli Bohumilu Kasalovi z Jindřichova Hradce. Úsek 186 vedl od rybníka Osika po Staré Město p. L. a podařilo se v něm do mnichovské kapitulace vybudovat 54 objektů ze 76 plánovaných. Úsek 185 navazoval na úsek 186 u rybníka Osika a vedl směrem západním. Měl končit na břehu Staňkovského rybníka nedaleko Staňkova, ale dohotovit se ho už nepodařilo. V úseku 185 bylo totiž z plánovaných neuvěřitelných 149 objektů vybetonováno do přerušení prací pouhých 58. 

Čs. vojáci odjíždějí na pozice – Vlast nedáme!

Nadšení bránit republiku bylo u vojáků i civilního obyvatelstva obrovské.

    Objekty, tak jak byly dokončovány, obsazovali průběžně během srpna a září 1938 příslušníci jindřichohradeckého pěšího pluku 29 „Plk. J. J. Švece“, kteří je připravovali k použití. Právě tento pluk měl bránit celé obranné postavení mezi Třeboní a Starým Městem p. L. na útok německé armády.

    V noci z 12. na 13. září započalo povstání českých Němců v pohraničí. Silná německá menšina žijící v českých zemích se zvedla proti republice. I v Nové Bystřici došlo k nepokojům, které však nepropukly v otevřené násilí. Čs. vláda vyhlásila opatření na zvýšení obranyschopnosti státu, státní hranice byly obsazeny, linie opevnění posílena záložníky.

Bojůvka Freikorpsu

V pohraničí začaly operovat ozbrojené skupiny sudetských Němců, které na mnoha místech získaly převahu nad zde umístěnými mírovými orgány čs. státní moci.

   Také v pohraničí jindřichohradeckého regionu vznikly nepokoje. Obyvatelé německé národnosti začali prchat pod vlivem henleinovské propagandy do Rakous, české obyvatelstvo zase před obavami z blížící se války do vnitrozemí. Za hranicemi republiky vznikal od 17. září na území Třetí říše z uprchlých zbraněschopných příslušníků SdP sudetoněmecký Freikorps, vyzbrojený a vycvičený k provádění záškodnických akcí na území Československa. Jeho jednotky byly formovány i na rakouské straně. Z novobystřických Němců vznikla v Litschau rota čítající 128 mužů, která patřila do praporu Freikorpsu se sídlem ve Waidhofenu nad Dyjí.

    První akce Freikorpsu na sebe nedaly dlouho čekat. V noci z 21. na 22. září byla přepadena palbou hlídka Stráže obrany státu (SOS) u obce Mnich jižně Nové Bystřice a ve stejnou dobu došlo k přepadení hlídky SOS u obce Krabonoš na Třeboňsku. Od tohoto okamžiku nebylo jediné noci, která by se neobešla bez incidentů.

Lehký tank LT vz. 35

Ve vnitrozemí v prostoru Soběslav - Veselí nad Lužnicí - Kardašova Řečice byla koncem září 1938 dislokována 4. rychlá divize, v té době nejúdernější svazek československé mobilizované armády, která disponovala i desítkami těchto lehkých tanků LT vz. 35.

      

    Dne 23. září 1938 ve 22.30 hod. vyhlásila vláda čs. republiky na popud západních spojenců mobilizaci čs. armády. V té době se již jindřichohradecký pěší pluk 29 nacházel následkem předchozích obranných opatření téměř na válečném stavu a byl rozložen na linii opevnění mezi Třeboní a Starým Městem p. L. Na Jindřichohradecku byla rozestavěná linie opevnění nouzově připravována k boji. V rybnících byl zvyšován stav vody, koryta potoků měla posloužit jako protitankové příkopy. Vojáci s civilními pracovníky budovali horečně protipěchotní a protitankové překážky a došlo k zatarasování komunikací. Na  místech  vhodných pro útok nepřátelských tanků byly v palebných stanovištích umístěny protitankové kanony. Hlavní důraz byl kladen na obranu Novobystřicka.

Kanon proti útočné vozbě maskovaný v palebném postavení

Protitankový kanon - dobově kanon proti útočné vozbě - s obsluhou v maskovaném palebném postavení.

    Novobystřicko bylo na konci září 1938 považováno vedením čs. armády za místo, kde měla německá armáda vyvíjet největší bojovou aktivitu z celých jižních Čech. Předpokládalo se, že nepřítel bude mít zřejmě v úmyslu prolomit čs. obranu v prostoru Nové Bystřice, Slavonice nebo Jemnice, postupovat na J. Hradec či Dačice a odtud dále směrem na Havlíčkův (tehdy Německý) Brod. Tím by byly jednotky čs. armády dislokované v západních a jižních Čechách odříznuty od zbytku našich vojsk umístěných ve středních a severních Čechách a na Moravě. Navíc by se čs. armáda nemohla při ústupu na východ opřít o budované obranné postavení na Vltavě. Čs. velení proto posílilo obranu tohoto prostoru dvěma elitními vyššími jednotkami – 4. rychlou divizí, v té době nejúdernějším svazkem čs. armády, která byla 30. září 1938 dislokována v prostoru Veselí nad Lužnicí – Soběslav – Kardašova Řečice, a 1. rychlou divizí, soustřeďující se v prostoru Pacov. Severně od Nové Bystřice bylo za stejným účelem co nejdůsledněji připravováno hlavní obranné postavení.

Silniční zátaras

Na komunikacích, které směřovaly od státní hranice do vnitrozemí, se objevily zátarasy střežené vojáky.

   Koncem září dochází k největším záškodnickým akcím henleinovců na Jindřichohradecku. Jedna z nich se stala jihovýchodně od Nové Bystřice, kde Freikorps obsadil obec Starou Huť ležící na státní hranici. Čs. ozbrojené síly však obec znovu obsadily, přičemž došlo ve vsi k několika požárům. Na obou stranách byli i ranění a mrtví. Útoku byla též vystavena budova finanční stráže v Romavě, kde byl následně zajat mladý četnický strážmistr Slavomír Baloun a odvlečen do Rakouska, kde byl surově týrán, vězněn (třebaže nebyla ČSR ve válečném stavu s Německem) a domů se vrátil až 1. listopadu 1938.

    To však už bylo 30. září 1938 a vláda Československé republiky přijala mnichovský diktát. Pěší pluk 29 musel opustit své obranné pozice, které tak usilovně půl roku budoval a 8. října 1938 zabrala pohraničí okresu Jindřichův Hradec německá armáda.

 

www.bunkry-jh.cz